Chemie.gfxs.cz
– chemický vzdělávací portál
Periodická tabulka
|
Názvosloví anorganické
|
Názvosloví organické
|
Plasty
|
Minerály
|
Výpočty
|
Laboratorní práce
|
Videa pokusů
Periodická tabulka
Zobrazit prvek
Seznam prvků
úvodní stránka
protonové číslo
2
relativní atomová hmotnost
4.002
elektronegativita
-
elektronová konfigurace
1s
2
hustota (g·cm
-3
)
0.1785 (standardní podmínky)
teplota tání (°C)
-272.2
teplota varu (°C)
-268.9
Helium (
2
He)
historie
objeven roku 1868 ve sluneční protuberanci a později ve spektru chromosféry J. N. Lockyerem a E. Franklandem
1881 — L. Palmieri zjistil přítomnost helia ve spektru vulkanického plynu z Vesuvu
přítomnost na Zemi potvrdil W. Ramsay
název z řeckého helios - Slunce
výskyt
druhý nejrozšířenější prvek ve vesmíru
malé množství v zemské atmosféře (0,5 ml na 100 l vzduchu)
v radioaktivních horninách, zemním plynu
průmyslová výroba
vedlejší produkt při frakční destilaci vzduchu
ze zemního plynu (pokud je jeho obsah vyšší než 0,4 %) po zkapalnění uhlovodíků a jiných přítomných plynů
fyzikální vlastnosti
monoatomické molekuly
bezbarvý, bez chuti, bez zápachu
těžko zkapalnitelný z důvodu nízké teploty tání (velmi slabé van der Waalsovy vazby)
schopnost difundovat řadou materiálů (např. pryž, PVC, sklo)
chemické vlastnosti
chemicky mimořádně netečný plyn
netvoří žádné sloučeniny
užití
k dosažení velmi nízkých teplot — kryogenní chladivo (např. studium supravodivosti)
varem kapalného helia je možno dosáhnout teploty až 0,003 K
plnění osvětlovacích trubic a výbojek
příprava speciální vzduchové směsi pro hloubkové potápěče (nedochází ke vzniku tzv. kesonové nemoci)
plnění meteorologických balónů
vytvoření inertní atmosféry při svařování
hliníku
a
hořčíku
, popř. jejich slitin
při práci s hořlavinami
nosný plyn v plynové chromatografii
2003 - 2006 © uvedení
autoři
, Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci
Jakékoliv kopírování obsahu je bez svolení autorů zakázáno.