V roce 1791 W. Gregor připravil oxid titaničitý V roce 1825 J. J. Berzélius připravil titan.
výskyt
ilmenit - FeTiO3 (Kanada, USA)
rutil - TiO2 (Austrálie)
průmyslová výroba
Výroba kovu z oxidických rud naráží na problémy. Nelze redukovat uhlíkem (C), protože s titanem reaguje na karbid, nelze užít ani sodík (Na), vápník (Ca) nebo hořčík (Mg), protože se neodstraní veškerý kyslík. Výroba je založena na redukci rutilu nebo ilmenitu uhlíkem v proudu chloru (Cl2. Vzniklý chlorid titaničitý (TiCl4) se oddestiluje od chloridu železitého (FeCl3). Poté se redukuje v argonové atmosféře roztaveným hořčíkem nebo vápníkem. Chlorid hořečnatý se odstraňuje vyluhováním vodou rozpouštěním ve zředěné kyselině chlorovodíkové (HCl) případně destilací (Krollova metoda): 2FeTiO3+7Cl2+6C → 2TiCl4+2FeCl3+6CO (t = 900 °C)
TiCl4+2Mg → Ti+2MgCl2 (t = 900-1150 °C)
fyzikální vlastnosti
stříbrolesklý kov
vysoká teplota tání
mechanické vlastnosti závislé na přítomnosti nečistot (O, N, C)
jemně práškový je samozápalný
chemické vlastnosti
za vyšší teploty reaguje s většinou nekovů
slučuje se s dusíkem (N2odolný vůči korozi (vrstva oxidu)
nerozpouští se v kyselinách ani za tepla s výjimkou kyseliny fluorovodíkové (HF) - vzniká rozpustný fluorokomplex
příprava a vlastnosti stejné jako u chloridu titaničitého (TiCl4)
oranžová látka
Jodid titaničitý (TiI4)
příprava – působením jodidu hlinitého (AlI3) na oxid titaničitý (TiO2) při teplotě t = 130 - 400 ºC
4 AlI3 + 3TiO2 → 3TiI4 + 2Al2O3
tmavě hnědá látka
užití – výroba čistého kovu – van Arkelova–de Boerova metoda (surový kov se zahřívá s malým množstvím jodu v evakuované nádobě na teplotu asi 200 ºC při níž přechází vzniklý jodid (MI4) do plynné fáze. Současně se elektricky vyhřívá wolframové nebo zirkoniové vlákno na 1300 ºC, na kterém se MI4 rozkládá a čistý kov (M) se vylučuje na vlákně.
halogenidy titanité (TiX3)
příprava – redukcí halogenidů titaničitých titanem za vysoké teploty
barevné látky polymerní povahy
vodné roztoky jsou za nepřístupu vzduchu (v inertní atmosféře) stálé
redukční účinky až na fluorid titanitý (TiF3)
z roztoků krystalizují jako hexahydráty TiX3 · 6H2O
připravují se obtížně, protože při vyšších teplotách jeví sklon k disproporcionaci
černé pevné látky
rozkládají vodu
mimořádně silné redukční schopnosti
oxid titaničitý (TiO2)
nejedovatý
bílý pigment (titanová běloba)
vysoký index lomu – velké krystaly jsou průhledné, jemné částice rozptylují světlo tak silně, že mohou být využity k vytváření vysoce neprůhledných vrstev
chemicky odolný (nečerná působením atmosféry jako olověná běloba (2PbCO3 · Pb(OH)2)
výroba křídového papíru a nátěrových hmot
plnidlo kaučuku a plastů
oxid titaničitý (TiO2) nacházející se v přírodě je zbarven nečistotami, aby se získal kvalitní bílý pigment musí se čistit
čištění TiO2 pro výrobu pigmentu:
2TiO2 + 3C + 4Cl2 → 2TiCl4 + CO2 + 2CO
TiCl4 + O2 → TiO2 + 2Cl2
spalováním se stechiometrickým množstvím příslušného oxidu při vysokých teplotách někdy až (2500 ºC) tvoří "titaničitany"
CaO + TiO2 → CaTiO3
2CaO + TiO2 → Ca2TiO4
dva typy titaničitanů
(TiO4)4- - tetraoxotitaničitany
(TiO3)2- - trioxotitaničitany
titaničitan barnatý (BaTiO3)
feroelektrické a piezoelektrické vlastnosti
tepelně stálá látka
pevností se podobá křemeni
užití
výroba kompaktních kondenzátorů (vysoká permitivita)
keramické snímače v mikrofonech
„titanový bronz“
příprava - redukcí titaničitanu sodného (Na2TiO3) vodíkem za vysoké teploty – NaxTiO2
(x = 0,2 až 0,25)
modročerný kovový vzhled
vynikající elektrická vodivost
inertní vůči chemickým činidlům (odolávají dokonce kyselině fluorovodíkové)