selen objevili v roce 1817 švédský chemik J. J. Berzelius a J. G. Gahn v červenohnědé usazenině, která vznikla při hoření síry pocházející z falunských mědinosných pyritů
usazenina byla těkavá a snadno se redukovala na selen
selen byl izolován o 35 let později než telur
protože se svými vlastnostmi teluru podobal byl pojmenován podle řeckého výrazu pro měsíc - selene
výskyt
vyskytuje se vzácně
v zemské kůře je v pořadí výskytu na 66. místě
někdy ryzí
obvykle ve směsi s elementární sírou
většinou se však nachází ve formě minerálů, hlavně selenidů, např: Cu, Ag, Au
SeO2 (selenolit)
průmyslová výroba
získavání selenu přímo z jeho rud se nevyplácí pro příliš malou koncentraci
z anodových kalů, které zbývají po rafinaci mědi
selen se izoluje také z odpadních kalů při výrobě kyseliny sírové a z tzv. létavého prachu, který se usazuje při pražení sulfidů mědi a olova
fyzikální vlastnosti
šest alotropoických modifíkací
3 červené monoklinické polymorfní formy (alfa, beta, gama), složené z kruhů Se8, liší se pouze intermolkulárním stěsnáním kruhů v krystalech
šedá „kovová“ - hexagonální krystalická forma je tvořena spirálovými polymerními řetězci
má fotovodivé vlastnosti
nerozpustná v sirouhlíku (CS2)
červený amorfní - spirálové poněkud deformované řetězce
mírně rozpustný v CS2
vzniká kondenzací selenových par na chladném povrchu
sklovitý černý selen - nejdostupnější modifikace, má složitou a nepravidelnou strukturu složenou z kruhů, které obsahují až tisíc atomů v jednom kruhu
málo rozpustný v CS2
příprava - rychlým ochlazením roztaveného selenu
je toxický pro organizmus, usazuje se v ledvinách, slezině a játrech, v nepatrných koncentrácích způsobuje bolesti hlavy, nevolnosti, zvracení a podráždění sliznic
přesto však bylo v roce 1957 zjištěno, že selen má v organizmu lidí a zvířat esenciální význam, je potřebný pro tvorbu enzymu glutathoinperoxidázy, která je součástí metabolizmu tuků
bylo zjištěno, že výskyt nebezpečné proteinové malnutrice u dětí je spojen s nedostatečným příjmem selenu
má význam při prevenci proti některým druhům nádorových onemocnění
polovodič
chemické vlastnosti
téměř nereaguje s HCl
slučuje se s většinou prvků přímo, ale hůře než kyslík a síra
tvoří selenidy - se silně elektropozitivními prvky I.A, II.A a lanthanoidy
reaguje s elektronegativními prvky - O, F, Cl, v těchto sloučeninách je selen nejčastěji v oxidačních stavech II, IV a VI
je odolný vůči oxidaci do takového oxidačního stavu, který odpovídá číslu jeho skupiny v periodické soustavě (to jest do oxidačního stavu VI)
užití
odbarvování skla (0,01 - 0,15 kg selenu na jednu tunu skelné hmoty)
barvení skla na růžovou (1 - 2 kg selenu na jednu tunu skla)
tvoří dvě řady solí - hydrogenseleničitany (HSeO3)- a seleničitany (SeO3)2- (připravují se reakcí kyseliny se stechiometrickým množstvím hydroxidu nebo zahříváním oxidu kovu s SeO2)
reakcí bromové vody se suspenzí seleničitanu stříbrného:
Ag2SeO3 + Br2 + H2O → H2SeO4 + 2AgBr
viskózní kapalina, která krystalizuje na bílou pevnou látku
při zahřívání uvolňuje vodu
snadno se slučuje s oxidem selenovým (SeO3) na kyselinu dihydrogendiselenovou (H2Se2O7) a kyselinu tetrahydrogentriselenovou (H4S3O11)
silná kyselina
soli selenany, podobají se síranům
velmi silné oxidační činidlo, rozpouští nejen kovové stříbro, ale i zlato a paladium; v přítomnosti Cl- iontů i platinu: 2Au + 6H2SeO4 → Au2(SeO4)3 + 3H2SeO3 + 3H2O
oxiduje také halogenidové ionty (vyjma F-) na volné halogeny
všechny sloučeniny selenu by měli být považovány za potenciálně toxické, zvláště nebezpečné jsou těkavé sloučeniny např. H2Se a jejich organické deriváty
povolena maximální koncentrace těchto sloučenin ve vzduchu je 0,1 mg · m-3 (povolena maximální koncentrace HCN je 10 mg · m-3)