protonové číslo 85
relativní atomová hmotnost 210
elektronegativita 1.9
elektronová konfigurace [Xe]4f145 d106s26p5
hustota (g·cm-3) -
teplota tání (°C) -
teplota varu (°C) -

Astat (85At)

historie

  • Astat (z řeckého astatos - nestálý) objevili v roce 1940 D. R. Corson, K. R. Mackenzie a E. Segré. Bombardováním 209Bi částicemi α připravili v cyklotronu izotop 211At (poločas rozpadu T = 7,21 hodiny)
  • je známo 24 izotopů astatu, od 196At až k 219At
  • všechny mají krátký poločas rozpadu
  • poločas delší než hodinu mají 211At, 207At, 208At, 209At, 210At
  • tzn. je téměř nemožné izolovat vážitelná množství astatu nebo jeho sloučenin, takže o jeho fyzikálních vlastnostech se téměř nic neví
  • největší množství astatu, které bylo připraveno je 0,05 μg
  • experimenty byly prováděny s roztoky, kde koncentrace astatu byla 10 -11 až 10 -15 mol · l-1
  • nepodařilo se připravit roztok, kde by koncentrace astatu byla vyšší než 10 -8 mol · l-1

výskyt

  • astat je článkem radioaktivních rozpadových řad
    • 219At (T = 54 s) se v množství 4 · 10-3 % vyskytuje jako jeden člen boční řady, která se odvětvuje z rozpadové řady 235U
    • 215At - produkt boční větve rozpadové řady 215Po, okamžitě se rozpadá emisí β (T =10-4 s)
    • 218At (T = 2s) člen rozpadové řady 238U, ve kterém byla zaznamenána i stopová množství 217At (T = 0,032 s) a 216At (T = 3 · 10-4 s)
  • odhaduje se, že celá zemská kůra obsahuje méně než 44 mg At (srovnání: francia je v zemské kůře 15 g, polonia je 2500 t)
  • astat je tedy nejvzácněji se vyskytující prvek v zemské kůře

chemické vlastnosti

  • astat může existovat v oxidačním čísle -1,0,5
  • astat je jediný halový prvek, který v oxidačním stavu 0 až 5 nepodléhá disproporcionaci
  • astatidový ion At- se připraví reakcí At0 nebo AtI se slabým redukčním činidlem
  • silná oxidační činidla (S2O82-, IO4-) oxidují At na anion astatičnanový (AtO3)-
  • astat reaguje s halogeny na interhalogenové částice AtX
  • byly připraveny již i organické deriváty astatu

užití

  • astat je ve srovnání s radioaktivním jodem lepším prostředkem k destrukci anomálních tkání štítné žlázy, protože emitované záření α má ve tkáních kratší dosah (70 μm) a větší energii (5,9 MeV) a tím i lepší lokální účinek než jod, který emituje méně energetického záření β s dosahem až 2000 μm
  • avšak nedostupnost a vysoká cena preparátů obsahujících astat omezují jejich praktické použití