protonové číslo |
9 |
relativní atomová hmotnost |
18.998 |
elektronegativita |
4.1 |
elektronová konfigurace |
[He]2s22p5 |
hustota (g·cm-3) |
1.513 (kapalný) |
teplota tání (°C) |
-218.6 |
teplota varu (°C) |
-188.1 |
Fluor (9F)
historie
- název od minerálu fluoritu, který se dříve používal jako tavidlo (z latinského fluere = téci)
- název navrhl roku 1812 A. M. Ampere Siru Humphry Davymu
- zvláštní vlastnosti kazivce vydávat po zahřátí světlo (fluorescence) objeveny již v 17. století
- pokusy o přípravu fluoru chemickou cestou vždy ztroskotaly na jeho extrémní reaktivitě
- příprava se podařila až v roce 1886 H. Moissanovi
- za tento objev a vynález elektrické pícky mu byla v roce 1906 udělena Nobelova cena za chemii
výskyt
- v pořadí výskytu v zemské kůře na 13. místě
- kazivec - CaF2
- kryolit - Na3AlF6
- fluoroapatit - Ca5F(PO4)3
- malá množství obsažena i ve vzácných minerálech, například:
- topas - Al2SiO4(OH,F)2
- sellait - MgF2
- villiaumit - NaF
- bastnezit - (Ce,La)(CO3)F
- stopové množství obsaženo v mořské vodě, vodě slaných bažin
- v kostech a zubech
průmyslová výroba
Jediným prakticky používaným způsobem výroby je Moissanova metoda, která je založena na elektrolýze směsi fluoridu draselného (KF) a bezvodého fluorovodíku (HF).
V elektrolyzérech, které pracují při středních teplotách (80 – 100 °C) je poměr KF : HF 1 : 2, ve vysokoteplotních (240 °C) je poměr 1 : 1. Elektrolyzéry pracující při středních teplotách mají oproti vysokoteplotním několik výhod - uvnitř komor nižší tlak HF, snížená možnost koroze, delší životnost anody.
H2 a F2 spolu reagují velmi explozivně, a proto musí být prostor mezi katodou a anodou oddělen diafragmou. Teplota i výška hladiny elektrolytu jsou řízeny automaticky. Nádoba z měkké oceli je zároveň katodou. Anoda je tyč z kompaktního negrafitizovaného uhlíku.
Fluor se dodává v tlakových lahvích (230 g – 2,7 kg). Kapalný v nádržích o obsahu 2,27 t. Tyto nádrže jsou vybaveny chladícím obalem naplněným kapalným dusíkem.
fyzikální vlastnosti
- světle žlutý plyn
- kondenzuje na hnědavou kapalinu
- molekula biatomická
- nejčastěji v plynném stavu
- jedovatý, pronikavě dráždivý zápach
- jeden z jeho izotopů radioaktivní (18F), poločas rozpadu 109,8 min
chemické vlastnosti
- nejreaktivnější ze všech prvků
- reaguje se všemi prvky vyjma helia, argonu a neonu, s některými za vzniku tepla a světla
- často se slučuje přímo a to s takovou rychlostí, že reakce mívá až explozivní průběh
- velmi silné oxidační činidlo
- s vodíkem se slučuje i v temnu a při velmi nízkých teplotách explozivně
- tendence odebírat vodík jiným sloučeninám:
2H2O + 2F2 → O2 + 4HF
- z oxidů kovů uvolňuje kyslík nebo se s nimi slučuje na fluorid-oxidy
- velmi prudce rozrušuje organické sloučeniny
- nepůsobí na sklo pokud je suchý a dokonale zbavený stop fluorovodíku
užití
- většina vyrobeného fluoru (70 – 80%) se používá k výrobě fluoridu uranového (UF6) pro potřeby jaderných elektráren
- výroba fluoridu sírového (SF6) - výborné dielektrikum
- výroba fluoračních činidel ClF3, BrF3 a IF3
- používá se k výrobě inertních mazacích tuků nebo fluorovaných olejů
sloučeniny
- fluorovodík (HF)
- silně páchnoucí bezbarvý plyn
- bezvodý fluorovodík se vyrábí působením kyseliny sírové na kazivec:
CaF2(s) + H2SO4(l) → 2HF(g) + CaSO4(s)
reakce endotermická, proto se provádí za zvýšené teploty
- vodný roztok fluorovodíku = kyselina fluorovodíková (nejslabší halogenvodíková kyselina), disociace:
HF + H2O → F- + H3O+
může být i ve formě diméru (jako jediná halogenvodíková kyselina vytváří hydrogensoli):
H2F2 + H2O → (HF2)- + H3O+
- fluorovodík i kyselina fluorovodíková asociují (vazba vodíkovým můstkem)
- fluorovodík i kyselina fluorovodíková leptají sklo:
SiO2 + 4HF → SiF4 + 2H2O,
proto se uchovávají v lahvích z umělé hmoty
- kyselina fluorovodíková je bezbarvá kapalina, vroucí při laboratorní teplotě a na vzduchu dýmající
- páry fluorovodíku i jeho vodného roztoku jsou velmi jedovaté a silně leptají tkáně
- citlivost i neškodně vyhlížejících popálenin způsobených HF se projevuje později
- charakteristická bílá poranění jsou mimořádně bolestivá
- žíravý účinek HF na pokožku je způsoben dehydratací, nízkým pH a specifickým toxickým účinkem vysoké koncentrace iontů F-, ty z tkáně odebírají Ca2+ jako CaF2
- úbytek Ca2+ má za následek vznik relativního nadbytku K+ v tkáních
- to je příčinou zvýšené dráždivosti nervů.
- při poleptání kyselinou fluorovodíkovou:
- ránu omývat alespoň 15 minut velkým množstvím vody
- přiložit vlhký obklad (nebo ponořit poraněné místo do roztoku) chladného MgSO4
- podkožní injekcí vstříknout 10% roztok glukonátu vápenatého, který rychle ztiší bolest
- popálenou oblast odstranit chirurgicky
lékařské ošetření je v každém případě nezbytné a to i v případě, že počáteční symptomy jsou slabé, protože později může dojít k vážným hlubokým poškozením tkání
- užití
- původně se z HF vyráběly freony využívané v chladících systémech a tlakových rozprašovačích, v některých zemích je jejich výroba zastavena pro poškozování ozónové vrstvy Země
- dnes se používá k výrobě syntetického kryolitu (zvýšená výroba hliníku)
- katalyzátor při alkylaci ropy
- při leptání skla
- opalizování žárovek a televizních obrazovek
- k výrobě fluoridů
- výroba kyselých pracích prostředků
- stabilizátor palivových směsí raket
- výroba mikroelektronických obvodů
- fluoridy
- příprava
- reakcí kyseliny fluorovodíkové s většinou kovů (mimo Au a platinový kovů)
- reakcí kyseliny s oxidy, hydroxidy nebo uhličitany příslušných kovů
- fluoridy alkalických kovů jsou ve vodě rozpustné s výjimkou fluoridu lithného
- fluoridy kovů mají převážně solný charakter, jsou málo těkavé
těkavý je např. fluorid osmičelý (OsF8) a fluoridy nekovů
- fluoridy kovů podskupin B barevné, podskupin A bezbarvé
- fluoridy jednak normální (např. NaF), jednak hydrogenfluoridy, které můžeme získat adicí fluorovodíku na normální fluorid:
KF + HF → KHF2
- fluorid sodný (NaF)
- užití
- fluoridace vody
- konzervování dřeva
- výroba insekticidů a fungicidů
- fluorid cínatý (SnF2)
- užití
- do zubních past k prevenci tvorby zubního kazu
- oxid fluoru (OF2), peroxid fluoru (O2F2)
- kyselina tetrafluoroboritá (H[BF4]) a tetrafluoroboritany [BF4]-
- užití
- elektrické pokovování
- katalyzátory a tavidla při výrobě kovů a povrchové úpravě kovů
- kyselina hexafluorokřemičitá (H2[SiF6]) a hexafluorokřemičitany ([SiF6]2-)
- užití
- výroba skla a keramiky
- úprava rud
- fluoridace vody
- kyselina fluorná (HFO)
- zjištěna v roce 1968 při fotolýze směsi fluoru a vody v matrici pevného dusíku při teplotě 14 až 20 K
- vážitelné množství bylo připraveno v roce 1971 fluorací vody (M. H. Studier a E. H. Appelman)
- bílá pevná látka, která taje při -117 °C na světle žlutou kapalinu
- nestálá
- rychle reaguje s vodou na HF, H2O2 a O2
ve zředěných kyselých roztocích vzniká převážně H2O2
v alkalických roztocích je vedle HF hlavním produktem O2